VIZÁŽISTA

" Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti. " - Tomáš Garrigue Masaryk Většina z nás si myslí, že vždy ví, co chce. A stáváme se díky tomu sami čím dál více nemocní. Jsme nervozní, neurotičtí a čím dál více žijeme ve vnitřním napětí. Vysokém napětí. A neuróza je duševní onemocnění, která je důsledkem toho, jak svoje neakceptovatelné představy o sobě a tendence se podle nich chovat vytlačujeme pryč ze sebe, většinou do nevědomí či do druhých lidí kolem nás, především partnerů. Zkusili jste někdy svého partnera, či sebe dovést k myšlence, že jsme rozdělená, duální lidská bytost? Zkusili jste mu někdy tohle poznání přinést? Hmm a to ještě žijete? Ničemu se člověk tolik nebrání jako tomu uvědomit si, že není tím, za co se dosud poklá...

Míváte někdy problém s utrácením? Pokud ano, prvním krokem je zmapovat momenty, kdy utrácíte nejvíc. Dejte si to jako cíl a sledujte to týden nebo dva. Pište si poznámky a pokaždé, když budete mít chuť si něco koupit, ať už je to praktické nebo ne, udělejte si do bloku čárku. Takhle pokračujte, kupujete-li si něco online nebo třeba v obchodě, koukáte-li do katalogu, přemýšlíte-li nad novým iPodem jednou nebo i vícekrát za den. Vždy si napište čárku. Nezáleží na tom, jestli si věc koupíte, mapujte svoje myšlenky. Častokrát jsou podvědomé. Nebudete moci kontrolovat, kolik utrácíte, když si to neuvědomujete. Mám pro vás i další tipy, které vám pomohou dostat svoje útraty pod kontrolu: ☻ Vyhýbejte se velkým nákupním střediskům. To, že tam půjdete, už vás prakticky odsuzuje k nákupu. Jděte raději na procházku nebo buďte doma. ☻ Pokud musíte na nákup, udělejte si seznam. A držte se ho. Řekněte si, že cokoli není na seznamu, je striktně zakázáno. ☻ Udělejte si 30 denní seznam. Chcete-li si n...

„Tak já si jdu namalovat obličej na ksicht.“ Ženy, která z nás tuhle větu nikdy neslyšela? Já tedy hodněkrát. Dost na mě zapůsobila a dlouho jsem v sobě nosila dojem, že malovat se je nutnost. Že přece žena nevyjde z domu jen tak, jak se ráno probudila. Přitom mi ta myšlenka vždycky byla cizí a působila na mě nepříjemným tlakem. Přehrajte si celý příspěvek Až když jsem se nad tím nedávno konečně pořádně zamyslela, dospěla jsem k rozhodnutí, že ze sebe ten tlak sejmu a přestanu se malovat. Důvodů jsem měla víc.  Make-up mi přijde děsně nepraktický. Často si mnu oči, potím se nebo slzím, takže se mi všechno rozmaže. Večer to všechno pracně odstraním, abych ráno začala nanovo. Nebaví mě to. A taky mi to přijde zbytečné. Snažím se mít se ráda taková, jaká jsem. A tak se mi zdá, že malováním obličeje říkám, že jsem nespokojená s tím, jak přirozeně vypadám, že si musím dávat nějakou masku. Přitom to, jaká jsem uvnitř nebo co říkám, by mělo mít větší hodnotu než to, jak vypadám....