VIZÁŽISTA

Sleduji ranní rituály žen i mužů před zrcadlem a vnímám, jak se do našich koupelen nenápadně vloupal strach z vlastní biologie. Dario Amodei mluví o tom, že lidstvo drží v rukou technologii bohů, zatímco mentálně zůstává v pubertě, a já to vidím v každém pokusu o „dokonalý“ makeup, který má za cíl jediné: smazat člověka a nahradit ho algoritmem. Naše tvář se stala rozhraním, které se snažíme optimalizovat pro čočky chytrých brýlí a senzory sociálních sítí. Jenže v té honbě za symetrií a vyhlazením, kterou nám diktuje onen „národ géniů“ v datacentrech, zapomínáme, že tvář bez vrásek a mikrovýrazů je tváří, která přestala vyprávět příběh. 💄 Vizáž v roce 2026 už není o zakrývání pupínků, ale o odvaze nechat svou lidskou tvář zářit v moři digitální sterility. Vnímám tři zásadní střety, které v naší estetice právě teď probíhají a které definují naši schopnost (nebo neschopnost) dospět. Prvním z nich je diktát algoritmické krásy. AI filtry nejsou jen neškodná zábava, jsou to inženýrské nás...

Investujete do kvalitní kosmetiky, ale zapomínáte na tu nejzákladnější výživu pro vaše buňky. Jako někdo, kdo propojuje péči o tělo s vnitřní harmonií, vidím v digitální apnoi přímého nepřítele vaší krásy.  Když u monitoru zadržujete dech, vaše pleť strádá nedostatkem kyslíku, šedne a ztrácí svůj přirozený jas. Feng-šuej nás učí o proudění energie v prostoru, ale nejdůležitější je proudění krve a kyslíku v našem vlastním těle. Stresová apnoe toto proudění zastavuje a vytváří únavu, kterou žádný make-up plně neschová. 🌸 Skutečný jas vaší tváře začíná hlubokým nádechem, který rozvádí život a regeneraci do každého póru. Když se líčíte, tvoříte rituál úcty k sobě samé. Stejný rituál byste měly mít i u svého pracovního stolu. Vaše pracovní prostředí by mělo být nastaveno tak, aby vás podporovalo v dýchání, ne abyste se v něm cítily utlačené.  Zjistil jsem, že i barvy a uspořádání věcí kolem monitoru ovlivňují to, zda budeme dýchat povrchně, nebo hluboce. Krása není jen o povrchu, ...

Červená barva je energie. Má nejdelší vlnovou délku a působí na naše tělo jako muleta na býka. Pojďme se bavit o barvách, jen trochu jinak. Barvy jsou nositelé informací Většina lidí si barvy spojuje s pocity. Červená? To je láska, krev, pro ty ortodoxní hřích. Zelená? Příroda. Modrá? Klid. Ale tahle slova barvy popisují nepřesně. Vznikla z kulturních symbolů regionů, v nichž žijeme i z našich osobních zkušeností. To je jistě v pořádku. Jen to neodráží ještě jednu rovinu, s níž barvy pracují, a tou je naše nevědomí. Zkusme se podívat na barvy jinak. Položili jste si někdy otázku, proč jsou barvy důležité pro život? Proč je na jednu stranu tolik podceňujeme a na druhou se jimi řídíme? Protože to jsou v prvé řadě nosiči informací. Jde o  část světelného spektra , které na nás působí. Nejsou ovlivněny kulturou, ideologií, vírou ani zkušenostmi. To vše totiž můžeme skrze mozek sami pro sebe nějak vysvětlit. Postavíme si bariéry, kterými pron...

Sex jako duchovní disciplína zní mnohým jako oxymóron. A někdy v sexu zůstává víc pravdy, než bychom chtěli. Co když svlékání začíná ještě dávno před dotykem? Tělo není neutrální Léto je roční období těla. Opálené kůže, sluneční paprsky, letní lásky, vůně potu a vody. Není divu, že zrovna v těchto měsících naše erotická touha nabírá na hlasitosti. Jenže v étosu erotiky se často ztrácí jedna věc: že tělo není jen tělo. Když se v intimním příběhu dvou lidí dotkne kůže jejich těl, dotýkají se i jejich příběhy. Strachy. Stíny. Vědomí nebo jeho absence. Sex není jen smyslný akt, je to také výměna energií. A pokud vstupujeme do sexuálního kontaktu nevědomě, neseme na návštěvu s sebou i to, co jsme si dosud nepřiznali. Touhu, která často skrývá manipulaci. Vzrušení, které se bojí lásky. Hlad po dotyku, který maskuje naši prázdnotu. Snad nejvýstižněji intimitu sexu vyjadřuje tahle věta: „ To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, c...

Michal Jelínek propojuje tělo, prostor a tužku do jedinečného způsobu práce s nápady. Kreativita podle něj není talent, ale návrat k sobě. Kreslením se totiž také myslí. Heuréka není jen výkřik, je to stav mysli. A právě v tomhle stavu potkáváme Michala Jelínka – vizuálního designéra nejen myšlení, autora stejnojmenné kapesní knihy o kreativitě, lektora a propagátora myšlenkových map, průvodce světem nápadů. Světem, který se nehlásí o slovo, ale v nás všech neustále pracuje. A právě k němu nám Michal pomáhá nalézt cestu. Třeba svou knihou Heuréka – kapesní průvodce kreativitou . Není to rozhovor o tom, jak být kreativní „ rychleji “ nebo „ lépe “, ale spíš o tom, proč vůbec tvořit, a co se děje těsně předtím, než nápad dostane tvar. Mluvili jsme spolu o fázi, která většinu lidí děsí, ale jeho fascinuje: o počátku. O jemném chvění před prvním tahem tužky. O zmatku, který není nepřítelem, ale nezbytnou ...