Příspěvky

Líčení začíná u límce: zimní make-up podle sytosti a jasu

Obrázek
Se svetrem pod bradou se mění i tvář. Podklad, tvářenka a rtěnka, které v létě seděly, mohou v zimě působit cize. Ukážu, jak je vyzkoušet v tom, co skutečně nosíte, a co s oblíbenou rtěnkou, která do vaší rodiny nepatří. V koupelně svítí zářivka, na háčku visí župan a v zrcadle je tvář, se kterou jste spokojeni. Podklad sedí, tvářenka dýchá, rtěnka drží. Pak si obléknete tmavý rolák, v předsíni se na sebe podíváte ještě jednou a něco nehraje. Tvář je najednou o tón jinde, jako by patřila někomu, kdo se líčil k jinému oblečení. A přesně to se stalo. Co nosíte pod bradou 🧥 Oblečení u krku pracuje s tváří stejně jako šála při barevné typologii. Vrací na obličej světlo, nebo ho pohlcuje, a tím mění všechno, co jste namalovali. Bílá košile funguje jako odrazová deska a tvář prosvětlí, tmavý rolák světlo spolkne a nechá tvář, ať si poradí sama. Výzkum v odborném časopise Coloration Technology ukázal, že v tmavším oblečení působí pleť světleji. Podklad vybraný v letním tričku tak může pod z...

Co líčení dělá se stresem

Obrázek
👩 Ženám v brazilské studii klesl po první hodině líčení stresový hormon o víc než polovinu. Za měsíc byl zpátky. Co je tedy uklidnilo, štětec, nebo hodina, kdy se o ně někdo staral? A kdy se líčení mění z péče ve výkon pro ostatní? V jedné univerzitní místnosti v São Paulu sedí ženy, které se skoro nikdy nelíčí. Než začne hodina, dostanou do úst kousek vaty a dvě minuty ho žvýkají. Ve slinách se pak změří kortizol, hormon, který tělo vyplavuje ve stresu. Potom přijde lektor líčení a studentky kosmetiky ženám pomáhají s prvním make-upem po dlouhé době. Na konci hodiny dostanou ženy vatu znovu. Tým Marcose Veçosa z Federální univerzity São Paula zveřejnil výsledky v odborném časopise Dermatology and Therapy. Čísla vypadají skoro zázračně. Právě proto je dobré číst je pomalu. Co se změřilo hned 🧪 Po hodině líčení klesl ženám kortizol ve slinách v průměru o 55 procent. Zlepšilo se i to, jakými slovy samy sebe popsaly před zrcadlem, a to zhruba o čtvrtinu. Otázka přitom zněla prostě: ...

Rtěnka podle nálady, ne podle data narození

Obrázek
 „Po padesátce už ne tmavé rty.“ „Červená stárne.“ „V určitém věku jen nude.“ Rady tohohle typu znáte z časopisů i od kamarádek. Mají jedno společné: barvu na vaše rty vybírá věk, a ne vy. Přitom rtěnka umí být mnohem osobnější věc. Izraelské výzkumnice z Bar-Ilanovy univerzity mluvily s jednasedmdesátiletou Irenou, která bez rtěnky nevyjde z domu, a když ji jednou zapomene, upozorní ji na to dcery. Pro Irenu a její rodinu je rtěnka znamením, že je všechno v pořádku. Je to kus její řeči, ne povinnost věku. Zkuste si proto zítra ráno vybrat odstín jinak než obvykle. Celé cvičení zabere tři minuty. 💄 Nejdřív zavřete oči a položte si jedinou otázku: jaký chci, aby dnešní den byl? Klidný, odvážný, hravý, sebejistý? Nechte odpověď přijít jedním slovem. Teprve potom otevřete oči a sáhněte po rtěnce, která k tomu slovu patří. Klidně to bude ta, kterou vám někdo kdysi „zakázal“. 🖌️ Pak ji nanášejte pomalu a nesledujte vrásky kolem úst. Sledujte gesto. Pohyb ruky, tlak, chvíli, kdy ba...

Dvojí metr stárnutí a co s ním udělá vaše líčení

Obrázek
Když slaví narozeniny muž, přejí mu zdraví. Když je slaví žena, přejí jí, aby na svůj věk nevypadala. Tenhle rozdíl není o dortu ani o svíčkách, ale o tom, komu společnost dovoluje stárnout nahlas. A líčení stojí přesně v místě, kde se rozhoduje, jestli ten dvojí metr posloucháme, nebo si z něj bereme jen to, co chceme my sami. 💄 Psychoterapeutka Kaytee Gillis popsala v eseji The Double Standard of Aging for Women pro Psychology Today vlastní narozeninovou oslavu. Gratulanti jí říkali, že na svůj věk nevypadá, že bude muset sáhnout po barvě na šediny, že takové výročí musí být pro ženu nepříjemné. Mysleli to vlídně. Přesto z toho odcházela s pocitem, že něco selhala. O pár měsíců dřív měl narozeniny její partner, stejně starý. Nikdo se ho neptal, jestli mu nevadí přibývající roky, dostal přání a v práci si ho vážili o něco víc, jako by mu léta navíc přidala na důvěryhodnosti. Gillis si toho rozdílu všimla přesně proto, že žila oba scénáře ve stejném roce. Stejný kalendář, dva úplně...

Tvář po zklamání a zrcadlo, které nesoudí

Obrázek
🎭 Nejtišší část každého zklamání se neodehrává ve chvíli, kdy se pravda provalí. Odehrává se druhý den ráno před zrcadlem. Člověk se na sebe podívá a poprvé po dlouhé době se mu na to, že ho dnes uvidí druzí nechce ani pomyslet. 🪶 Stud dělá s tváří zvláštní věc. Nezmění rysy, změní naši ochotu ji vidět. Zrcadlo najednou nefunguje jako zrcadlo, ale jako svědek, a nikdo se nechce dívat do očí svědkovi něčeho, za co se on sám stydí. Ta reakce má svou logiku a nemá smysl ji nějak přemlouvat. Když nás někdo zneužije, obvykle si vezmeme vinu k sobě, protože vlastní vina je paradoxně snesitelnější než pocit, že se nedá spolehnout na nic. A vina má tělesnou podobu. Sklopený pohled, ramena dovnitř, tvář natočená pryč od světla, i když v místnosti nikdo není. Maskování a návrat vypadají zvenčí stejně V mé práci s vizuálním obrazem přistupujeme se stejnými nástroji ke dvěma protichůdným věcem. Jedna žena si líčí linky kolem oči proto, aby ji nikdo nepoznal. Druhá si líčí linky kolem oči...

Obličej je taky obal — a taky na něm píšeme své vzkazy ostatním

Obrázek
O oblečení jsem psal, že je obal s návodem, jak s obsahem zacházet. Ale je tu ještě jeden obal, který nosíme blíž k sobě než kterékoli sako. Obličej. A líčení je jazyk, kterým na něj píšeme — stejně vědomě nebo nevědomě jako když ráno saháme po košili. Zajímavé je, že make-up se dá číst podobnou optikou jako šatník. Nebudu to na sílu cpát do tří os, ale jeden princip se přenáší dokonale: nehodnotíme, popisujeme. Žádné líčení není „lepší". Každé jen něco vysílá k nám ostatním. A to je rozdíl, který změní celý vztah k zrcadlu. 💄 Líčení může křičet, nebo šeptat. Výrazná rtěnka, ostrá linka, sytá barva — to je obdoba pestrých křídel motýla, který chce být viděn. Jemné, splývavé tóny, nude paleta, sotva znatelná úprava — to je naopak tišší poloha. Ani jedna není správnější. Otázka nezní „sluší mi to?", ale „co dnes chci, aby můj obličej řekl dřív, než promluvím?" ✨ Líčení je volba pólu, ne maska. Často slýchám, že make-up je „zakrývání". Ale on stejně tak dobře umí...

Dohoda před zrcadlem: Proč make-up bez pravdy nefunguje

Obrázek
😳 Seděla u mě v ateliéru kdysi žena, která chtěla „zakrýt únavu“. Ale čím víc korektoru jsem nanášel, tím víc její obličej působil jako maska z antické tragédie.  Problém nebyl v pigmentu, ale v tom, že její tvář byla ve válečném stavu s její myslí. Chtěla vypadat odpočatě, zatímco uvnitř křičela vyčerpáním. V takové chvíli make-up nezdobí, ale lže. A jak už víme z Habermasových úvah o upřímnosti, lež je v komunikaci – i v té vizuální – vždycky kontraproduktivní. Skutečná vizážistika není o nanášení barev, ale o sjednání vnitřního míru. Je to proces, kdy se přestanete maskovat a začnete se domlouvat se svou vlastní identitou. Pokud se se sebou ráno nedomluvíte, budete celý den vysílat signály, které budou vaše okolí mást.  Budete působit jako „rozbitý obraz“, kde rty říkají „jsem v pohodě“, ale oči a stažené svaly kolem úst křičí „neblížte se ke mně“. Aby se make-up stal nástrojem vaší autenticity a ne vaší lži, vytvořil jsem pro vás tuto techniku pěti pohledů, kterou js...