Tvář po zklamání a zrcadlo, které nesoudí
🎭 Nejtišší část každého zklamání se neodehrává ve chvíli, kdy se pravda provalí. Odehrává se druhý den ráno před zrcadlem. Člověk se na sebe podívá a poprvé po dlouhé době se mu na to, že ho dnes uvidí druzí nechce ani pomyslet. 🪶 Stud dělá s tváří zvláštní věc. Nezmění rysy, změní naši ochotu ji vidět. Zrcadlo najednou nefunguje jako zrcadlo, ale jako svědek, a nikdo se nechce dívat do očí svědkovi něčeho, za co se on sám stydí. Ta reakce má svou logiku a nemá smysl ji nějak přemlouvat. Když nás někdo zneužije, obvykle si vezmeme vinu k sobě, protože vlastní vina je paradoxně snesitelnější než pocit, že se nedá spolehnout na nic. A vina má tělesnou podobu. Sklopený pohled, ramena dovnitř, tvář natočená pryč od světla, i když v místnosti nikdo není. Maskování a návrat vypadají zvenčí stejně V mé práci s vizuálním obrazem přistupujeme se stejnými nástroji ke dvěma protichůdným věcem. Jedna žena si líčí linky kolem oči proto, aby ji nikdo nepoznal. Druhá si líčí linky kolem oči...