Obličej je taky obal — a taky na něm píšeme své vzkazy ostatním
O oblečení jsem psal, že je obal s návodem, jak s obsahem zacházet. Ale je tu ještě jeden obal, který nosíme blíž k sobě než kterékoli sako. Obličej. A líčení je jazyk, kterým na něj píšeme — stejně vědomě nebo nevědomě jako když ráno saháme po košili. Zajímavé je, že make-up se dá číst podobnou optikou jako šatník. Nebudu to na sílu cpát do tří os, ale jeden princip se přenáší dokonale: nehodnotíme, popisujeme. Žádné líčení není „lepší". Každé jen něco vysílá k nám ostatním. A to je rozdíl, který změní celý vztah k zrcadlu. 💄 Líčení může křičet, nebo šeptat. Výrazná rtěnka, ostrá linka, sytá barva — to je obdoba pestrých křídel motýla, který chce být viděn. Jemné, splývavé tóny, nude paleta, sotva znatelná úprava — to je naopak tišší poloha. Ani jedna není správnější. Otázka nezní „sluší mi to?", ale „co dnes chci, aby můj obličej řekl dřív, než promluvím?" ✨ Líčení je volba pólu, ne maska. Často slýchám, že make-up je „zakrývání". Ale on stejně tak dobře umí...